Každoročně je na celém světě k pokusům použito přibližně 115 milionů zvířat (v ČR 240 222 zvířat za rok 2020). Pokusy na zvířatech jsou širokou veřejností chápány jako nutné zlo, kterému se s ohledem na naši bezpečnost nelze vyhnout. Toto tvrzení je ale dávno minulostí.
Jaké všechny pokusy jsou na zvířatech prováděny?
Za účelem testování bezpečnosti a vývoje nových látek a produktů jsou na celém světě každoročně prováděny testy na statisících zvířat – od myší a potkanů, přes králíky a psy až po ryby a další zvířata. Zákroky, které zvířata při pokusech podstupují, jim často způsobují velké utrpení a po ukončení pokusu bývají zvířata většinou usmrcena.
Testuje se oční a kožní dráždivost, toxicita (jedovatost), mutagenita (schopnost způsobit genetické poruchy), teratogenita (schopnost poškodit plod), karcinogenita (schopnost způsobit rakovinu), potenciál poškodit genetickou výbavu plodu nebo embrya a toxikokinetika (tzn. jak se látka vstřebává, metabolizuje, ukládá a vylučuje).
Zvířata jsou využívána k testování léčiv, chemických látek, hnojiv, pesticidů, barev, prostředků pro domácnost, kosmetických složek, geneticky modifikovaných organismů, přírodních látek a jejich směsí atd. Dále jsou zvířata používána k výzkumu léčebných postupů a operací, k produkci různých látek (např. v imunologii) a v tzv. základním výzkumu. Při něm jde především o rozvoj vědeckého poznání, zkoumání reakcí na podněty, vliv různých faktorů na organismus atd.
Mnoho zvířat je používáno i pro výuku na středních a vysokých školách a pro ekologické i etologické (výzkum chování zvířat) studie.
Jsou výsledky testů z pokusů na zvířatech opravdu tak průkazné?
Pokusy na zvířatech jsou údajně nezbytné k tomu, aby produkty, které používáme, byly bezpečné, abychom byli schopni nalézt nové léčebné postupy pro nemocné a aby mohly být učiněny další vědecké objevy. Ve skutečnosti však není možné těmito praktikami objektivně dokázat účinky a rizika různých látek a postupů pro člověka nebo poznat lidský organismus na základě výzkumu jiných druhů zvířat.
Všechna zvířata (včetně člověka) se od sebe značně liší svou anatomií, fyziologií i metabolismem. Každý živočišný druh reaguje na různé chemické látky a podněty svým způsobem, přičemž některé reakce se mohou od ostatních druhů velmi lišit, zatímco jiné se mohou podobat až shodovat. Díky tomu není možné předpovědět, zda člověk bude např. na testované látky reagovat stejně, jako reagovala pokusná zvířata nebo zcela odlišně. Kromě toho jsou u zvířat v laboratořích nemoci často vyvolávány uměle, za zcela jiných podmínek než vznikají u lidí a v extrémně krátkém čase, přičemž jsou zvířata ve stálém stresu. Pokud vezmeme v úvahu tato fakta, je zřejmé, že pokusná zvířata nemohou být spolehlivým modelem pro lidský organismus, který nejenže funguje v mnoha ohledech odlišně, ale je také ovlivňován řadou jiných faktorů (strava, životní styl atd.).
Foto: One Voice
To, že výsledky experimentů prováděných na zvířatech nemohou být spolehlivě převáděny na člověka, dokazují také preparáty, které způsobily vážné nebo dokonce smrtelné reakce u lidí, přestože na základě pokusů na zvířatech byly považovány za bezpečné. Příkladem mohou být preparáty Lipobay®, Vioxx®, Trasylol®, Acomplia® a TGN1412, které jsou pouze vrcholem pomyslného ledovce.
Na druhou stranu, nikdo neví, kolik prospěšných léků nikdy nebude lidmi využíváno, protože jejich vývoj byl zastaven kvůli zavádějícím výsledkům pokusů na zvířatech. Mnoho v dnešní době velice přínosných léků jako je aspirin, ibuprofen, insulin, penicilin nebo fenobarbital, by dnes nebylo dostupných, kdyby jejich vývoj v minulosti závisel na pokusech na zvířatech, neboť u některých druhů zvířat tyto léky způsobují závažné zdravotní problémy. Kdyby se při vývoji těchto látek využívaly stejné postupy, jaké jsou běžné v dnešní době, jednoznačně by neobstály.
Pokusy na zvířatech představují pro vědce, chovatele zvířat, dodavatele vybavení, krmiv a mnoho dalších lidí velký byznys, což celou situaci komplikuje. Tito lidé totiž nemají zájem na omezování pokusů na zvířatech a spíše se snaží o to, aby vše zůstalo při starém.
Podle evropské i české legislativy by měla být alternativní metoda používána hned, když je schválena. V praxi je ovšem toto nařízení chápáno tak, že se alternativa začíná používat ve chvíli, kdy je mezinárodně uznaná a běžně dostupná (což trvá řadu let). Dalším problémem je také skutečnost, že vývoj nových alternativních metod a jejich zavádění do praxe není příliš finančně podporováno. Každá nová alternativa (na rozdíl od metod využívajících zvířata) musí být validována (otestována a schválena) Evropským centrem pro validaci alternativních metod. Tento proces je ovšem velmi zdlouhavý a schválení tak často trvá až několik let.
Již nyní existuje mnoho metod, které mohou být používány místo pokusů na zvířatech. Jejich používání a vyvíjení ovšem vyžaduje investice a odhodlání k inovaci. Progresivní vědci ale rychle zjišťují, že se jim tato investice vrací v podobě důvěryhodných a přesných dat, které pokusy na zvířatech nedokázali poskytnout.
Proč nejsou pokusy na zvířatech nutné? – text organizace Lékaři proti pokusům na zvířatech
Nejvíce zbytečné pokusy v Evropě – text Evropské koalice za ukončení pokusů na zvířatech
Typy pokusů na zvířatech:
Test oční dráždivosti
Je znám také jako Draizův oční test a je používán ke stanovení akutní dráždivosti látky po přímé aplikaci do oka. Obvykle jsou používáni alespoň tři dospělí králíci pro test jedné látky. Každému králíkovi, který je znehybněn a při vědomí, je látka aplikována do oka, zatímco druhé oko slouží jako kontrola.
Oko králíka produkuje mnohem méně slz než oko lidské a nemůže proto látku vyplavit . I to je jeden z praktických důvodů, proč je používán právě tento druh zvířat. Králíci také nemají mrkací reflex, což usnadňuje aplikaci chemikálií. Během testu dochází k zakalení oka, zčervenání a otoku víček. Viditelné vředy a mokvání očí je popisováno po 21 dnech po aplikaci jedné dávky. Zvířatům obvykle nejsou poskytnuty žádné bolest tišící prostředky.
Test kožní dráždivosti
Tento test je používán ke stanovení agresivity látky aplikované na kůži. Používáni jsou nejméně tři dospělí králíci nebo morčata pro test jedné látky. Test vyžaduje aplikaci zkoušené látky na jejich oholená a vrchní vrstvy pokožky zbavená záda.
Fototoxicita a fotosenzibilizace
Fototoxicita a fotosenzibilizace jsou takové reakce kůže na chemické látky, ke kterým dojde při působení světla. V testech fototoxicity se běžně používají malá prasátka, myši, potkani a králíci, ale pozorované reakce kůže jsou často kvantitativně i kvalitativně zcela odlišné od srovnatelných reakcí lidské kůže.
Po hodinách, dnech či týdnech se objeví známky zčervenání, otoků, zánětů, praskání kůže a tvorba vředů. Obvykle nejsou poskytovány bolest tišící prostředky.
Test teratogenity
Cílem tohoto testu je odhalit případné negativní účinky látek na vyvíjející se plod. Březím samicím je po dobu 10 dnů podávána zkoušená látka, poté jsou zvířata usmrcena a plod vyjmut. Následně jsou vyhodnocovány změny související s reprodukcí a vývojem plodu.
Test LD50 = Lethal Dose 50% (test toxicity na celé tělo)
Označení Lethal Dose 50% znamená v překladu „poloviční smrtelná dávka“ a nazývá se tak jeden z nejkrutějších testů prováděných na různých druzích zvířat včetně koček a psů. Cílem je určit množství látky způsobující smrt poloviny pro test použitých zvířat.
Vždy stejně početným skupinám zvířat jednoho druhu jsou postupně aplikovány různé dávky jedné látky, a to tak dlouho, než je nalezeno množství látky, při kterém zemře polovina jedinců ve skupině. Závěry vyvozené pro člověka na základě tohoto testu velmi často neodpovídají skutečnosti, protože mezidruhové rozdíly ve vstřebávání látek, v jejich metabolismu a vylučování jsou značné.
Test akutní toxicity
Existuje několik různých typů testů toxicity. Test akutní toxicity stanovuje toxický účinek látky na celý organismus po aplikaci jedné dávky. Obvykle se používá 15-30 potkanů na test jedné látky. Ta je podávána orálně, injekčně nebo inhalačně, obvykle opět bez bolesti tišících prostředků. Zvířata jsou následně několik dnů pozorována a jakékoliv projevy otravy jsou zaznamenávány. Mezi symptomy patří změny krevního tlaku, ztráta váhy, nadměrné slinění, poškození vnitřních orgánů, vnitřní krvácení, poruchy dýchání, křeče, krvácení z očí, nosu nebo konečníku, naježení chlupů, třes, průjem a koma. není výjimkou, že zvířata během testu umírají. Na konci pokusu jsou všechna přežívající zvířata usmrcena za účelem provedení pitvy.