Existuje řada spolehlivých metod, při nichž nejsou využívána zvířata a mnoho z nich může být a některými firmami již také je používáno i pro testování kosmetiky a dalších výrobků. Jsou jimi např. rekonstruovaná lidská pokožka, rohovkové buněčné linie, počítačové modely či studie na lidských dobrovolnících.
Doposud bylo schváleno asi 20 000 jednotlivých kosmetických složek jako bezpečných pro užívání člověkem. Pokud by opravdu chtěly, mohly by všechny kosmetické společnosti okamžitě přestat provádět pokusy na zvířatech. Mají možnost kombinovat složky, které jsou již dostupné, s řadou alternativních metod.
Zde uvádíme podrobnější informace o několika alternativních metodách pro testování kosmetických látek:
Buněčné a tkáňové kultury
Buněčné kultury jsou označením pro rostlinné nebo živočišné buňky (včetně lidských) pěstované v laboratořích. Buňky mohou být velmi dlouho udržovány živé a pěstovány ve speciálních miskách s živným roztokem. Tato metoda se nazývá in vitro. Tímto způsobem lze pěstovat i mnoho druhů buněk společně, a vytvořit tak věrný model určité tkáně – tkáňovou kulturu. Citlivými přístroji je pak možné zjišťovat i nepatrné změny na buňkách a získávat tak přesné informace o působení dané látky.
Je možné získat patřičné lidské buňky bezbolestným způsobem od dobrovolníků či od pacientů na operačních sálech. Používat lidskou tkáň je potřebné už s ohledem na bezpečnost člověka. Velkou výhodou testů prováděných na buněčných kulturách je totiž odstranění problému s druhovou rozdílností – pokud jsou pro testy používány lidské buňky, výsledky pokusů jsou pro člověka platné. Dalšími výhodami jsou také snadná opakovatelnost testů a možnost vyhodnocovat pokus průběžně (zvíře je nejprve nutno zabít, teprve poté je možné zkoumat danou tkáň pod mikroskopem).
EYTEX Screen test
EYTEX test se používá namísto Draizeho testu oční dráždivosti a využívá se při něm proteinový roztok získávaný z fazolí, který reaguje stejně jako protein v lidském oku. Přesným měřením míry zakalení roztoku, způsobeného poškozením proteinu testovanou látkou, lze pak stanovit, nakolik může daná látka poškodit lidské oko.
Lidská placenta
Lidská placenta, která je po porodu zpravidla vyhazována, představuje kvalitní testovací materiál. Placenta má nejrůznější funkce a reaguje velmi citlivě a přesně na testované chemické látky. I zde je možné výsledky průběžně vyhodnocovat a s úspěchem (neboť se jedná o lidskou tkáň) z nich vyvozovat závěry pro lidi.
Mikroorganismy
Použití bakterií a kvasinek představuje další způsob, jak nahradit mnohé testy na zvířatech. Techniky založené na použití kvasinek mohou pomoci stanovit fototoxicitu (tj. reakci kůže na určitou látku po vystavení světlu) a karcinogenitu nejrůznějších látek. Různé druhy bakterií lze také použít pro testy karcinogenity, k výrobě očkovacích látek, insulinu a růstových hormonů.
Počítačové a matematické modely
V současné době jsou neustále vyvíjeny a zdokonalovány nové počítačové programy a matematické modely. Tyto modely dokáží např. přesně simulovat působení chemických látek na lidské tělo nebo účinek drogy na chování zvířat. Podstatou těchto metod je skutečnost, že vlastnosti chemických látek se dají odvodit z jejich struktury.
Ve farmaceutickém průmyslu je lze využít k vývoji nových léků a jako alternativu k testům toxicity. Výhodou počítačů je také jejich rozsáhlý paměťový potenciál a možnost shromažďovat a porovnávat velké množství informací. Tím lze zamezit opakování již provedených testů na zvířatech.